Ještě před sto lety byl výzkum doménou mužů bílé pleti, ať už v rolích těch, kteří výzkum provádějí nebo těch, kteří pro výzkum tvoří referenční skupinu. Ve srovnání s tímto stavem by se dalo říci, že výzkum a inovace nebyly diverzitnější, než právě dnes. Ovšem ve srovnání s tím, jak ve skutečnosti přínosy diverzity ve výzkumu a inovacích čerpáme, je to stále žalostně málo. Pojďme se podívat na to, jak lze využívat benefitů diverzity a interdisciplinarity mnohem cílevědomějším způsobem.
Není novinkou, že ženy, a případně též menšiny, jsou ve vědě zastoupeny výrazně méně, a to zejména na vyšších stupních kariérního žebříčku. Snahy o zvýšení rozmanitosti ve výzkumu obvykle spadají do několika oblastí, které jsou tu více či méně akceptovány jako relevantní součást národních výzkumných politik nebo rozvojových plánů výzkumných organizací: jedna je motivována zájmem o zvyšování rovných příležitostí a vyrovnanějšího zastoupení mužů a žen, vyšší citlivostí ke genderové rovnosti nebo k sociální spravedlnosti a nebo potíráním genderově podmíněného obtěžování; další může být motivována zvyšováním pozitivního, resp. sociálně spravedlivějšího dopadu prováděného výzkumu na celou společnost a ekonomiku.
Diverzita, potažmo interdisciplinarita mohou hrát významnou roli i v procesu vědeckého bádání, v inovativním řešení založeném na vědeckém základě nebo dokonce v efektivnějším a účinnějším vzdělávání. Příslušnost k různým kulturním vzorcům, osobní zkušenost plynoucí z žitých společenských rolí a z toho vyplývající různé vidění světa, hodnoty a interpretace skutečnosti je součástí každého člověka, tedy i vědců či vědkyň. A protože tyto kulturní praktiky nejde odkládat přede dveřmi laboratoří nebo učeben, stávají se součástí vzdělávání, výzkumu i inovací. Diverzita do výzkumu a inovací přináší rozmanitost životních praktik, perspektiv, hodnot a motivací, které by jinak ve formování světa, ke kterému vědění a inovace přispívají, nefigurovaly.
Účinný výzkum a inovace zahrnují mnohem více, než jen dohled nad novostí výzkumu, replikovatelností nebo systematičností realizace projektu. Pro výzkum je zásadní i volba toho, jaký problém má být řešen, jakou část populace studovat, co finančně podpořit, jaké opatření či postupy zvolit. A právě při těchto volbách jsou důležité rozmanité osobní pohledy a hodnoty výzkumnic a výzkumníků, resp. těch, kteří o výzkumu rozhodují. Vzpomeňme si např. na využívání vysokoškoláků pro psychologické výzkumy nebo zjišťování vlivu teplotního komfortu v autě na pozornost řidičů za dotazování vzorku populace mužů střední třídy kolem 35 let. Výsledky založené na úzkém výseku společnosti, mnohdy odpovídajícímu složení samotné skupiny, která výzkum provádí, nemusí přinášet výstupy všeobecně platné, a tedy inovace na nich založené mohou být pro jinou populaci nerelevantní, nevyužitelné nebo dokonce nebezpečné. Různé pohledy a hodnoty, které výzkumník nebo výzkumnice zastává, také ovlivňují výběr metod – ty tak mohou být kreativnější, méně invazivní (např. různé způsoby odběru DNA u zvířat) nebo environmentálně citlivější. Různost osobních zkušeností nebo znalost různých kulturních vzorců takříkajíc z první ruky mohou mít vliv na zjištění nového poznatku při interpretaci dat, který by jinak prošel bez povšimnutí nebo by mu nebyla dána patřičná váha.
Ruku v ruce s diverzitou ve výzkumu jde inovační potenciál společenskovědního, humanitněvědního nebo uměleckého výzkumu (SHUV). Tyto obory nejen že samy generují množství inovačních nápadů relevantních pro člověka 21. století – a mohou rehabilitovat doposud marginalizované výzkumné otázky či přinášet nové – ale dodávají výzkumu, ať už založeného na technickém problému nebo přírodovědném či lékařském základě, interdisciplinární nadstavbu. Jsou to právě obory SHUV jako sociologie, filosofie, pedagogika, ekonomie, management, právní vědy, teologie, kulturologie, historie, umění, média nebo žurnalistika, jež dokáží vyhodnotit a zajistit pozitivní dopady výzkumu na společnost.
Obory SHUV mohou přispět k porozumění, čím je výzkum významný pro aplikační sféru. Chápou, jak je výstup výzkumu důležitý pro podnik, neziskovou organizaci nebo úřad, neboť mají znalost stávající situace ve společnosti a umějí vyhodnotit pravděpodobnost dosažení změn. Pomáhají definovat správný druh výstupu, kterým lze výzkumnou výzvu nebo příležitost vyřešit tak, aby byla dosažitelná. Protože mají obory SHUV blízko k člověku, znají jeho slabé i silné stránky, motivy, chování či zkušenost, a dokáží tak předvídat akceptovatelnost nebo účinnost kýžené inovace. Ze stejného důvodu mohou přispět i k minimalizaci rizika zmařeného výzkumu. Na významu tak stále více získává - vedle transferu technologií - i tzv. transfer znalostí či valorizace vědeckých poznatků v širším kontextu.
Zatímco diverzita ve výzkumu přináší skrze vědce a vědkyně nové výzkumné otázky, neotřelé metody a citlivější interpretaci dat, interdisciplinární spolupráce s obory SHUV pomáhá tyto principy řemeslně ukotvit ve výzkumném projektu i ve výzkumném ekosystému země. Mnoho výzkumného talentu žen, menšin či různě marginalizovaných skupin pro vědu a inovace by nebylo zmařeno, když by prostředí akademie nabízelo příznivé klima pro každého potenciálního vědce či vědkyni a když by opatření pro rovné příležitosti byly skutečně žité. Mnoho negativních dopadů moderního světa bychom si mohli ušetřit, kdybychom se byli včas zeptali vědkyň a vědců se společensko-humanitní nebo uměleckou expertízou na jejich názor na věc a ten ve výzkumu uplatnili. Cílevědomé pěstování diverzity a interdisciplinarity ve výzkumu povede k čerpání celého inovačního potenciálu, který máme jako společnost k dispozici.
Marcel Kraus: Univerzita Karlova – Centrum pro přenos poznatků a technologií, manažer projektu v Kampusu Hybernská, bývalý manažer programů ÉTA a ZÉTA Technologické agentury ČR.
